Hallux valgus (česky vbočený palec) je deformita nohou, která se vyznačuje odchylkou osy palce v jeho základním kloubu a to směrem dovnitř. Hovoříme tedy o vbočeném palci, ale jeho kloub naopak vybočuje směrem od nohy. 

Typickými projevy je bolest palce a to nejčastěji při zátěži. Vzhledem k výrazně špatnému postavení chodidel se však mohou problémy od vbočeného palce šířit i do ostatních kloubů, pánve a nebo páteře. Projevy této vady však nemusí odpovídat jejímu vzhledu. Minimálně vychýlený palec může způsobovat nesnesitelné bolesti, ale naopak ten velmi výrazný o sobě třeba nedá vůbec znát a daný člověk se ho rozhodne řešit spíše z hlediska estetiky.

Ačkoliv se ve většině případech jedná o vadu získanou, tak zde hraje určitou roli i dědičnost. Ta však nemusí znamenat, že se člověk s křivým palcem narodí, ale spíše zde bude vyšší šance pro vytvoření této deformity při vystavování se rizikovým faktorům. 

Jak by tedy mohlo vypadat mimo operační řešení halluxů? Jak již bylo uvedeno, tak je důležité řešit příčinu vbočených palců. Obvykle totiž postižená noha netrpí pouze na křivý palec, ale vyskytuje se na ni i plochonoží, případě vbočené postavení kotníku. Náprava by tedy neměla spočívat jen v rovnání palce do roviny, ale je potřeba vyřešit i ostatní parametry chodidla. Známá a často využívaná metoda tejpování by mohlo být nápomocná, ale sama o sobě nic moc nevyřeší. Ideálním řešením by tedy mohlo být správné zaktivování svalů nohy, které ji pomůže vrátit se do jejího přirozeného postavení a především funkce spolu s využíváním vhodné obuvi. Jelikož se však postavení palce a celé nohy nevypěstovalo za den, tak i napravování těchto vad bude trvat delší dobu. Při správně zvolených cvicích však můžeme cítit úlevu a lepší funkci chodidla okamžitě a při pravidelném 5 - 15 minutovém cvičení 1 - 2x denně se za několik týdnů může noze vrátit její přirozená funkce doprovázená hezčím postavením palce.

O podélném plochonoží mluvíme v případě nedostatečné výšky podélné klenby. Podélná klenba je zjednodušeně oblouk na vnitřní straně chodidla, který je na jednom konci tvořen patní kostí a na druhé straně palcem. Zda je tento oblouk "propadlý" můžeme zhodnotit pomocí otisku chodidel, kdy nečastěji hodnotíme poměr mezi nejširším a nejužším rozměrem. Pokud nejužší rozměr odpovídá více než cca polovině toho nejširšího, tak můžeme mluvit o probíhajícím podélném plochonoží, které je dále možné rozdělovat dle různých autorů do různých stupňů.

Příčinou plochonoží bývá povolení svalů a vazů, které danou klenbu tvoří. K tomu může dojít úrazem, ale častěji spíše při přetěžování, nošení nevhodné obuvi, nadváze a případně i hormonální nerovnováze. 

 Jelikož při plochonoží dochází k útlaku struktur, které se v chodidle nacházejí, tak může být tato diagnóza provázena bolestmi, otoky či změnami citlivosti až poruchami hybnosti nohou. Mimo to však může při špatné funkci nohou docházet i k narušení postavení výše uložených segmentů jako jsou pánev, kyčelní klouby či samotná páteř. Není potom tedy nic až tak překvapujícího, když bolesti zad odezní při napravení škod v oblasti chodidel. 

V praxi probíhá úprava plochonoží nejčastěji naordinováním ortopedických vložek, případně ortopedické obuvi. Tyto pomůcky mají za úkol svými zakřiveními při chůzi vytvarovat ideální výšku klenby. Bohužel naše nohy však nejsou těsto a nevytvarují se jen tak podle nějaké formy, a proto v drtivé většině případů bývá takovýto přístup nedostatečný. V rámci rehabilitací se potom můžeme setkat zejména s doporučováním sbírání předmětů ze země pomocí nohou. Již však v minulém tisíciletí byl několika studiemi zrovna tento cvik označen za v podstatě až škodlivý, a přesto jeho využívání v dnešní době stále přetrvává a mnohdy je tím jediným doporučením.

Trochu chytřejším přístupem, který za několik týdnů může přinést udržitelné výsledky je pravidelné aktivování klíčových svalů podpořené bosou chůzí případně chůzí v barefoot obuvi. Řešit úpravu plochonoží pouze barefooty není příliš moudré řešení, jelikož noha, která není plně zdráva si může v takovéto botě na tvrdém terénu skoro až více uškodit. 

Doporučení konkrétních cviků je důležité stanovit na základě aktuálního stavu daných chodidel potažmo celého těla. Zajímavé totiž bývá, že plno lidem bylo pohledově diagnostikováno zborcení klenby, ale při postavení se na podoskop (který nám zobrazuje otisky nohou) se naopak ukáže klenba příliš vysoká, kterou je potřeba řešit trochu jiným přístupem.

Jelikož je plochonoží potřeba řešit komplexním přístupem, tak mimo "tvarování" klenby je důležité si vysvětlit také to, jak by měly správné fungovat prsty, jak pracovat s kotníky, jak by měla vypadat samotná chůze a jak udržovat správně napřímenou páteř. 

Při zvolení vhodných cviků se mohou změny dostavit již na závěr prvního setkání, avšak je následně potřeba vše samostatně a pravidelně opakovat, aby se daný stav maximálně zlepšil a především zafixoval do paměti těla.